Marta Kubišová je nejenom vzácný, čistý a přímý člověk, dobrá duše a skvělá zpěvačka. Marta Kubišová je zkrátka fenomén.
Je to žena, která měla velmi strastiplnou cestu životem a pomineme-li všechna úskalí. která jí do této cesty sám život nastražil (od opakovaného nepřijetí na studia, přes zdiskreditování zfalšovaným pornem a zákaz činnosti, zákaz výjezdu za hranice, zákaz styku s veřejností a 19,5 roku "mlčení" až po ztrátu dítěte v 8 měsíci těhotenství a 2 klinické smrti), můžeme také postřehnout, že Marta za svůj "profesní" život získala až překvapivé množství ocenění za tvorbu i zásluhy ve veřejném životě.
Proto nebude nyní od věci něco si připomenout a podívat se na to "veselejší" (smutné kapitoly si necháme snad někdy na příště).
Vezmeme-li to opravdu "zgruntu", musíme konstatovat, že Marta byla vlastně dost úspěšná už na samém prvopočátku své hudební pouti - tehdy v roce 1961 se s písní Marína dostala až do finále soutěže "Hledáme nové talenty". Ačkoli tehdy nevyhrála (byla na asi 5. místě), sluší se poznamenat, že z tehdejších finalistů je vlastně jediná, která v hudebním "byznysu" nakonec opravdu kariéru udělala. Ostatní zůstali zapomenuti. Taky její umístění nebyla vlastně žádná hanba, protože je třeba si uvědomit, že několika předkoly prošlo kolem 700 adeptů. Jen pro úplnost ale musím dodat i fakt, že v tom roce byla vlastně jediná, kdo se prezentoval soudobým šlágrem "zahraniční produkce", což se ještě mezi porotou zkrátka nenosilo. Že o 3 roky později soutěží až k vítězné metě prošla Helena Vondráčková a hned za ní Viktor Sodoma pouze se zahraničními písničkami, to už je jiná věc.
Marta už od začátku 60. let naplno zpívala a od tanečních kapel regionálního významu přes pardubické divadlo kabaretního typu a plzeňskou scénu, kde jí už byly psány texty "na tělo" se propracovala až na prkna slavné scény pražského Rokoka. Poprvé si jí všiml celostátní rozhlas, zejména Studio A, díky němuž se záhy objevila i na obrazovkách televize a krátce nato se přidal i vydavatelský monopol Supraphon.
Vůbec první písnička, která se objevila v Martině podání v televizním pořadu Vysílá studio A, byla skladba George Gershwinna s českým textem Jiřího Aplta "Navěky"
(viz http://www.youtube.com/watch?v=L3lx8RqW174 ). První hra na scéně Rokoka, jejíž premiéru Marta odehrála (nepočítáme-li její záskoky za Evu Pilarovou, kterou zde nahradila, ve starších kusech divadla), byl "kapesní nemuzikál kolem písniček" který zkomponoval Jan Schneider s názvem Chan a Son. Zazněly v něm (v Martině podání) písničky "Kdo těm růžím vůni vzal" (známější je verze s textem Jiřiny Fikejzové "Řekni, kde ty kytky jsou"), "Já dovedu lhát" nebo krásný šansonový duet s Waldemarem Matuškou "Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan" ( viz http://www.youtube.com/watch?v=-PiTB3AQhXg ).
V roce 1966 se konal 1. ročník Mezinárodního festivalu populární písně "Bratislavská lýra". Marta se spolu s Helenou Vondráčkovou zůčatnila s "ukolébavkou" - ovšem hudebně (Bohuslav Ondráček) i textově (Jan Schneider) precizně odvedenou - krásný dvojhlas "Oh, baby, baby". Od počátku bylo každému jasné, že je ocenění nemine, protože se ale v prvním ročníku trošinku "politicky taktizovalo", vyhrála skladba "domácích" autorů "Mám rozprávkový dom" v podání Karla Gotta. Vítězná píseň ale upadla v zapomění a největšími hity prvního ročníku se staly "Oh, baby, baby" a Gottova vůbec neoceněná "Pošli to dál". Marta s Helenou tedy obdržely " Stříbrnou lyru" v domácím klání a navrch ještě "Bronzový klíč" v mezinárodní (intervizní) konkurenci. Živý záznam přímo z tehdejšího soutěžního zápolení si můžete prohlédnout zde: http://www.youtube.com/watch?v=kIpOe7AHURI .
V 60. letech byla jedinou regulérní českou hitparádou rozhlasová soutěž " Dvanáct na houpačce". Marta v ní hned na počátku (stejně jako v televizi) prorazila s písní z repertoáru americké beatové zpěvačky Brandy Lee "Losing You /Ande est venu/" s čekým textem Jiřího Štaidla a Rostislava Černého "Loudá se půlměsíc" (když sesadila z trůnu Helenu Vondráčkovou s její "Červenou řekou"). Odkazy na videa k této písni jsou hned 3: http://www.youtube.com/watch?v=xA365F6z_vw , http://www.youtube.com/watch?v=GP865yA2Lks a http://www.youtube.com/watch?v=C-op1gorLfI .
V této hitparádě pak znovu po několik týdnů kralovala s písní autorské dvojice Ladislav Štaidl a ! Karel Gott, text R. Černý - "Nepiš dál" (viz http://www.youtube.com/watch?v=mGr70KZb2n0 ) a také s vůbec prvním hitem Karla Svobody (text Ivo Rožek) - "Depeše" ( http://www.youtube.com/watch?v=jQ6jmRjLibI ).
Už od počátků své kariéry se setkávala s přízní posluchačů a obdivovatelů a to se samozřejmě nemohlo neprojevit na výsledcích ankety popularity, kterou vyhlašoval časopis Mladý svět "Zlatý slavík". V roce 1964 byla ještě desátá, o rok později už ji čekala "bramborová " - tedy 4. pozice, no a roku 1966 již byla poprvé "na trůnu", stejně jako ještě v letech 1968 a 1969 (to už ale bylo sděleno pouze jí v soukromí, média počátku roku 1970 o tom "takticky" pomlčela). No a roku 1970 bylo rovnou zasáhnuto do výsledků a anketa zredukována. Hlasy, které opět v rekordním počtu Martu, která již téměř rok "stála na místě", katapultovaly na vítězný post, byly prostě zamlčeny... V roce 1990 byly Martě slavíci za rok 1969 i 1970 oficiálně uděleni.
(pozn.: ještě je třeba zmínit, že roku 1967 byla na 3. místě a roku 1990 na 4. místě, po znovuobnovení ankety roku 1996 ještě na 10. příčce. Navíc až do roku 1968 se udělovala cena i v kategorii "písnička roku" a Marta se v první desítce objevila několikrát s písničkami "Oh, baby, baby", "Cesta" a roku 1968 získala 2. místo "Modlitba pro Martu", skladba, o níž jistě není třeba se podrobněji šířit - krátká ukázka z revolučních dní roku 1989 je opět - jak jinak- zde http://www.youtube.com/watch?v=c-8ZU_3bLPs . )
No a taky si zaslouží zmínku fakt, že Marta byla mezi prvními, ne-li první, kterým začal fungovat na konci 60. let vlastní fanclub - tehdy "Klub přátel Marty Kubišové".
V roce 1967 se Marta zůčastnila Bratislavské lyry se dvěma songy - skladbou Karla Svobody "Pojď a měj mne rád" a duetem s Waldemarem Matuškou "Nech tu lásku spát". Za tu druhou jmenovanou získali ocenění "Bronzová lyra". Tehdy byl druhý Waldemar s písní "Don diri don" a zvítězila Eva Pilarová s protestsongem "Rekviem". Obě písně (Pilarová, Matuška) najdete na www.youtube.com . Já bych pouze chtěl dodat méně známý fakt - píseň Rekviem Bohuslav Ondráček původně psal pro Martu! A i když s ní mezinárodní úspěchy (Polsko, Německo, Francie, Kuba, Brazílie) i pozdější neúspěchy (zákaz vysílání této písně) sklízela Pilarová, už tehdy se kritika vyjadřovala, že by písni více slušel spíše sytý a drsnější hlas Kubišové (přitom Ondráček to přiznal až po letech)
Ovšem Martin čas přišel hned za rok a v červnu 1968 už na plné čáře zvítězila s protestsongem "Cesta" - přišla tedy po stříbru i bronzu také "Zlatá lyra".
Nesmíme opomenout ani - na tu poměrně krátkou dobu Martiny první kariéry - skvělé úspěchy na mezinárodním poli. Základ - totiž vybavení jazyky - Marta měla: krom ruštiny plynule hovořila německy a dále ovládala ještě angličtinu a francouzštinu (částečně ještě dokonce hindštinu). Není divu - v době, kdy se intenzivně připravovala na zkoušky na Lékařskou fakultu, jistila se ještě studiem jazyků a to dokonce v pražském Orientálním ústavu.
Marta se v 60. letech účastnila několika světových festivalů - navštívila Francii, Belgii, Holandsko, Polsko, Monaco, Jugoslávii či Itálii) a po oslnivém úspěchu celého budoucího "trojlístku" Golden Kids na veletrhu MIDEM v Cannes roku 1968 (zpívali společně písně "Hej, pane zajíci!", "Šlechtici" a sóla - Marta "Tajuplného hráče" a "Lampu") získala dokonce (společně s Helenou Vondráčkovou a Václavem Neckářem) pětitýdenní angažmá v pařížské Olympii. (Marta tu pěla francouzsky Lampu a spolu česky přidali písně Dobrá zpráva + "šlechtice" a "zajíce"). Triumf zopakovali i v následujícím roce a krom toho získali kontrakt se západoněmeckým vydavatelem Polydor. Stačili tu za necelé 2 roky vydat několik společných i sólových singlů a uvedli se i v mnoha televizních "šou". Marta tu jako MARTHA v němčině nahrála například "Tajga blues" nebo "Tajuplného hráče". Dokonce tu už měla připravený v tv ZDF vlastní pořad, bohužel díky zákazu zůstal nerealizován....
V roce 1969 se ještě Marta v létě s úspěchem zůčastnila festivalu v jugoslávském Splitu, kde s písněmi "Addio" a hlavně "Atlantis" získala 3. cenu "Bronzový štít".
Přesně 1. listopadu (v den Martiných 26. narozenin) vznikla skupina GOLDEN KIDS
a za tu poměrně krátkou dobu (15 měsíců) stihli 3 premiéry koncertních programů, kolem 50 singlů, "Zlatou desku" a navíc dvě profilová alba, několik singlů v Německu, účinkování v italské, belgické, francouzské, německé, rakouské, polské, holandské a dokonce i norské a švédské televizi atd. - asi by se bývali stali něčím, jako o 4 roky později ABBA, nedostali ale bohužel šanci... O Golden Kids by se dalo hovořit mnohem obšírněji a podrobněji, tak snad někdy příště.
Abych nic nevynechal, musím zmínit i ocenění prodejnosti desek - dříve se určovalo pořadí každoročně a sólově bývala Marta "stříbrná", ovšem v rámci Golden Kids i za svou první profilovku poprávu "zlatá". Desky Songy a balady se totiž rozprodalo dnes už nepředstavitelných 450 000! kusů.
V 90. letech Marta získala především z rukou prezidenta ČR Václava Havla "Státní vyznamenání za zásluhy" - roku 1995 nebo "Svatováclavskou cenu".
V roce 1999 se dočkala uvedení do "Síně slávy" Akademie populární hudby (dnešní cena Anděl).
V roce 2001 byla odbornou porotou oceněna Martina role "ONA" v komorním Webberově muzikálu pro 1 ženu "Líp se loučí v neděli" (divadlo Ungelt). Získala "Cenu Thalie" v oboru muzikál.
................
Od letošního jara se Martička drží už 25 týdnů! v rozhlasové hitparádě Českého rozhlasu 1 Radiožurnál "Česká dvanáctka" - s písní americké skladatelky českého původu "Na-na-heya" byla dokonce třikrát na 3. místě.
Aktuálně: již počtvrté se Martin song vyšplhal v žebříčku na bronzovou pozici!!!
Lampa
Šlechtici
"Tajuplnej hráč" v němčině ("Die Sonne ist schön")
a
písnička z muzikálu Líp se loučí v neděli (ukázka) "Sheldon bloom"
..............................................................................
Tak snad jsem po paměti nic nevynechal, snad to není "páté přes deváté" a snad jsem nepřehlédl nějaké překlepy. :-))
Honza
Hitparáda
(Věra, 26. 11. 2007 0:51)