Marta Kubišová

Protože nevěřím, že je vůbec možné, aby na recenzenta kromě desky, kterou poslouchá, nepůsobilo tisíc věcí kolem, jež se potom nějak v jeho recenzi odrazí, přiznávám rovnou, čeho mám teď plnou hlavu. Především premiéry druhého pořadu Zlatých kůzlat v Lucerně, večera plného krásných písniček, výborného zpívání a tak strhujícího výkonu Marty Kubišové, jaký jsem nejen od ní, ale od kterékoliv zpěvačky slyšel na jevišti v životě pouze dvakrát: od Elly Fitzgeraldové v Praze a od Julie Driscollové v Bratislavě. To je pro recenzovanou desku minus, neboť je - jako průřez prvním pořadem Golden Kids - repertoárově i textařsky o něco slabší, méně vyhraněná a především jaksepatří známá z mnoha singlů.

Viděl jsem taky televizní pořad "toho nejlepšího" ze Supraphonu, ten lednový, kde se dály věci: jmenovitě ona zoufale nenápaditá kreace Gondolánů (kdeže jejich předloňská cikánská deska je?) a katastrofální debut Boušky u mikrofonu, při němž mé sparťanské srdce krvácelo. Při zahradnicky oploceném Bouškovi jsem si vzpomněl na údajný citát šéfa Tamla-Motownu, pana Gordyho, že mu stačí kdokoliv, kdo zazpívá dobře tři tóny a oni na ty tři tóny udělají skladbu, aranžmá a uvidíte, panečku, jak se ta deska bude prodávat. Čiší z toho mrazivý kšeft, dokonce kšeft samolibý a vyvyšující se nad naivní staré požadavky, jakými jsou talent, cit, vkus, osobitost. Odtud je k zpívajícímu kybernetici jen krůček. A třebaže my v Česku k tomu máme dál, ne zas tak daleko, abychom si už dnes nemuseli dělat těžkou hlavu.

Málo platné, systém pracovních teamů přese všechny své nesporné výhody právě toto nebezpečí v sobě skrývá. Proto mě při přechodu Kubišové, Vondráčkové a Peckáře do tvůrčí skupiny tak expanzivní osobnosti, jakou je skladatel, aranžér a producent Ondráček, zajímalo především to, jestli se zprofesionálněním a vhodnějším uplatněním těchto zpěváků (kteří z podivného soužití s rokokovými činoherci vypadli právě včas) neztratí tyto odlišné talenty něco z vlastní tváře. Že se tak nestalo, svědčí i tato LP deska, třebaže méně než další singly a koncerty Golden Kids.

Máme dnes už několik pracovních teamů (Žák - Černoch, Zahradník - Prostějovský - Matzner aj., Pilarová - Mayer - Živný - Vašta atd.) a můžeme tedy srovnávat. Golden Kids jsou již od svého vzniku výjimeční, a to i ve světovém měřítku, tím, že se zde dala dohromady skupina rovnocenných, už hotových hvězd první velikosti, zatímco zpravidla bývá vývoj opačný: teprve po vzniku takových skupin se dostávají dopředu někteří jejich členové a na určitém stupni, když dosáhnou takové popularity, jakou měl každý ze zakládajících členů Golden Kids, skupinu opouštějí.

Nemusíme ani moc zkoumat, kolik volnosti nechává Ondráček zpěvákům a jak dalece je zásobuje svými skladbami; je to jasně vidět například při výběru repertoáru. Proto se třeba tak účinně prosazuje Peckářova a zejména Rytířova záliba ve folk-singerech, na této desce konkrétně v Dylanovi (přítel Quinn) a Donovanovi (Pohádka o cínovém vojáčkovi a Čaroděj Dobroděj), dále pak v Janschovi a Cohenovi. Je pozoruhodné, jak na takovém zajímavém materiálu (podobně jako kdysi na Bécaudově Růže kvetou dál) rozšiřuje své výrazové možnosti Helena Vondráčková a jak citlivě převádí tyto poklady světového písničkářství, o nichž se toho v rozhlasu a TV mnoho nedozvíme, do českého prostředí. Vůbec na mne působí sympaticky, jak si Golden Kids vybírají ze zahraničního materiálu. Nemám na mysli jen Sylaba apod. Myslím na takové Červánky (starý Jonesův hit, u nás už známý s Pavlem Novákem), Déšť je pláč, francouzský hit řecké skupiny, prošlý u nás bez povšimnutí Houpačkou, na nešlágrové písně z repertoáru Arethy Franklinové, které zpívá Marta Kubišová atd. Zatímco jinak jsme dnes a denně svědky zoufalého boje zpěváků a hlavně textařů o to, kdo dřív sežene desku z britské Top 10 a zamluví si v Supraphonu právo na překlad a na natočení, Golden Kids se této sportovní štvanice téměř nezúčastňují.

Jen nepatrné množství zpěváků-hvězd dokáže ve svém vývoji pokračovat, většina ustrne nebo jde zvolna dolů. Golden Kids jsou opakem. Proto si zaslouží všechnu přízeň svých posluchačů.

Deska Micro Magic Circus je ve své celkové podobě, včetně vložených malovánek s texty ze stejnojmenného pořadu, srozumitelným a milým obrázkem nejen tří zpěváků, jednoho producenta a jednoho textaře (ze 14 textů je devět Rytířových): trochu zopakuji i vzhlížení se jedné generace v tom nejlepším, co skýtá světová pop music, konkrétně v Beatles a jejich deskách Sgt. Pepper a Magical Mystery Tour, i snahu hudebníků střední generace dobrat se konečně jevištního - a tím i programově albového - tvaru v české populární hudbě, který by byl na poslech a na pohled srovnatelný se světovou elitou tohoto žánru, představovanou skupinami z detroitské Tamly, skupinou Fifth Dimension aj.

Pro současné dění v naší pop music je z toho všeho zásadní poučení: Velkých cílů dosáhneme jen s velkými pěveckými osobnostmi. A kdo tuhle holou pravdu obchází jakýmkoliv elekro-akusticko-aranžerským žonglérstvím a načasovanými propagačními dramaturgiemi movitých programů, ten škodí nejen těm několika skutečným pěveckým osobnostem, které máme (a samozřejmě i těm trpasličím talentům, které mají být vyprefabrikovány na jejich místa), ale škodí především celé naší populární hudbě a nutí ji, aby prošla i těmi nejsmutnějšími fázemi západního showbusinessu, jimž by se, jak jsem přesvědčen, při větším lpění na uměleckých kriteriích mohla vyhnout.

Jiří Černý
Melodie č. 4/1970

Micro Magic Cirkus / Golden KIDS ..... vyšlo k reedici

Piesne z platne Micro-Magic-Circus (1969) boli na konci 60. rokov súčasťou rovnomenného tanečno-orchestrálneho programu Golden Kids so spievajúcim triom Marta Kubišová, Václav Neckář a Helena Vondráčková. Program v celku pripomína surrealistickú show, keď hneď v otváracej scénke (uvedenej v booklete CD) hovorí Vašek o slonovi Pepovi, ktorý ovláda plno kúskov – len keby tu bol, Helenka dopĺňa, že Pepa má isto pruhované rukavice a náušnicu, zatiaľ čo Marta upozorňuje na rybu, ktorá pozerá, a dodáva – veď napokon nech pozerá, keď si kúpila lístok. Vašek debatu logicky uzatvára slovami: „To je v pořádku, to je náš Micro Magic Circus, jenom tu chybí slon Pepa a pár maličkostí.“ Show pozvoľna pokračuje úvodnou piesňou, v ktorej Neckář predstavuje seba a svoju príjemnú tvár a potom privíta Helenu a Martu. Tie pre zmenu všetkých vyzývajú, aby sa s nimi hrali na Micro Magic Circus, zatiaľ čo Neckář trvá na tom, že ku každému si nájde cestu aj jeho príjemná tvár...

Hoci sa nedá povedať, že v MMC prevláda paródia, humorné prvky popri speváckych výkonoch dodávajú celému projektu originalitu. Odľahčenie totiž nepramení ani tak z uletených textov (ako u Bez ladu a skladu), komickosti podania (Vidiek), odkrývania „tabu“ (Plastic People), vzbury (Pražský výběr), ako skôr z fantázie obyčajných dialógov. Po hudobnej stránke je MMC pestrý, autorsky so šestnástimi skladateľmi (v ôsmich prípadoch ide o prevzaté piesne – napríklad od Boba Dylana) i hudobnými motívmi kombinujúcimi jazz, orchester, či folk (a bohvie čo ešte), takže každý poslucháč si môže nájsť tú svoju pesničku. Pre mňa zvlášť osviežujúca je pieseň Tak dej se k nám a projdem svět (inak súčasť Kubišovej LP Songy a balady), v ktorej okrem filozofického textu a osobitého spevu počuť zvuk charakteristický pre The Doors, ktorý v spojení s jazzovými a orchestrálnymi prvkami pôsobí neodkladne. Svojou dojemnosťou zasa upúta pieseň Vrba.

Reedícia MMC je obohatená o päť ďalších piesní, medzi ktorými je nemecká verzia piesne Oh, baby, baby (MK a HV s jej pôvodnou českou verziou získali v roku 1966 Striebornú lýru) alebo anglická verzia piesne Den Žen. Na booklete zaujmú surrealistické obrázky a la Joan Miró, cover-design ako aj pretlačená dobová recenzia Jiřího Černého z časopisu Melodie (1970), kde píše: „Golden Kids jsou již od svého vzniku výjimeční, a to i ve světovém měřítku, tím, že se zde dala dohromady skupina rovnocenných, už hotových hvězd první velikosti, zatímco zpravidla bývá vývoj opačný: teprve po vzniku takových skupin se dostávají dopředu někteří jejich členové a na určitém stupni, když dosáhnou takové popularity, jakou měl každý ze zakládajícich členů Golden Kids, skupinu opouštějí.“

Aj keď na dnešného poslucháča môžu niektoré piesne pôsobiť miestami staromódne, celkový dojem je stále prijateľný. Nehovoriac o tom, že pre odstavenie Marty Kubišovej existovali Golden Kids iba krátkych 15 mesiacov – takže je veľmi pravdepodobné, že by sa umelecky dostali ešte vyššie. No netreba zabúdať, že za ich úspechom popri tanečno-speváckych výkonoch stáli tiež textár Rytíř, dirigent Vobruba, skladatelia Ondráček, Petřina a ďalší členovia orchestra. Golden Kids mali navyše šťastie v tom, že sa sformovali v divadle Rokoko v atmosfére spoločenského uvoľnenia 60. rokov. Nám ostáva len dúfať, že Micro-Magic-Circus neostane svojou mnohotvárnosťou jeden z posledných vrcholov populárnej hudby v Československu.

Miroslav Brada